Virtuální měna a povinnosti poskytovatelů

V tomto článku se zabýváme problematikou virtuální měny z právního hlediska, zejména s ohledem na povinnosti poskytovatele služeb v souvislosti s virtuální měnou a na její právní povahu. Nebudeme řešit další aspekty, které jsou technického (získávání virtuální měny, zabezpečení apod.) nebo účetního (zdanění operací s virtuální měnou) charakteru.

Terminologie virtuálních měn

Na úvod si dovolíme poznámku k terminologii. Pro měny typu bitcoin se používají různé souhrnné názvy – digitální měna, kryptoměna apod. To jsou technické názvy.

Právní předpisy se v ČR těmito měnami dosud nezabývají, jak je uvedeno dále. Oficiální právní dokumenty vypracované orgány EU používají pojem „virtuální měna“ („virtual currency“, zkráceně „VC“), který zde přejímáme. V současné době existuje přibližně 200 virtuálních měn; nejrozšířenější a nejznámější je bitcoin, z jehož užívání toto stanovisko vychází.

Ačkoliv jsou virtuální měny v ČR prozatím okrajovou záležitostí a zabývají se jimi spíše příznivci IT a nových technologií, jejich význam roste. Zatímco přímé platby v kamenných obchodech jsou spíše kuriozitou (i když i jejich počet roste; zatímco v lednu roku 2014 přijímalo bitcoiny 43 obchodníků, do srpna se jejich počet zdvojnásobil na 86), v oblasti internetu je virtuálním měnám předpovídána slibná budoucnost.

Virtuální měna jako alternativní způsob placení

Zejména v oblasti online obchodu mají virtuální měny potenciál jako alternativní způsob placení namísto bankovního převodu nebo platby kartou. Jelikož virtuální měna nejsou peníze, mohou si dva soukromé subjekty (fyzické či právnické osoby) teoreticky převádět jednotky virtuální měny přímo, bez nutnosti zprostředkování bankou.

Přímé placení nebývá e-shopy využíváno, protože při větším objemu transakcí by působilo značné komplikace. Vhodnější alternativou jsou platební brány specializované na virtuální měny, které obchodníkovi umožňují přijímat platby ve virtuální měně a následné zaslání prostředků buď na bankovní účet ve zvolené „klasické měně“, nebo do elektronické peněženky ve virtuální měně. I tyto brány jsou z finančního hlediska výhodnější, a to zejména díky nižším poplatkům za transakci (běžné instituce jako PayPal, Visa či MasterCard obvykle 3% z celkové částky, provozovatelé platebních bran s virtuální měnou 0,5% až 1%). Jednou z prvních poskytovatelů této služby byla platební brána BitPay, která ovšem v ČR nepůsobí. 

Ve Spojených státech, kde jsou již virtuální měny poměrně rozšířené, akceptují bitcoin jako jeden ze způsobů placení vedle placení kartou nebo prostřednictvím PayPal i standardní e-shopy. Celkem je takových e-shopů v USA již více než 100.000; některé z nich jsou uvedeny na webu Bitcoinstore.

První poskytovatelé služeb v ČR (směnárny)

V souvislosti s virtuálními měnami začínají i na českém trhu působit první poskytovatelé služeb, a to buď na základě zahraniční (nejčastěji americké) licence, nebo i zcela samostatně. Poskytovanými službami je zejména provozování „směnáren“ (webů umožňujících nákup a prodej virtuální měny), správa účtů ve virtuální měně, vedení „elektronické peněženky“ nebo již zmíněné provozování platební brány pro umožnění převodu virtuální měny od kupujícího k prodávajícímu při koupi zboží v e-shopu.

Jsou virtuální měny v šédé zóně?

Z hlediska právních předpisů se prozatím obchod s virtuálními měnami v ČR odehrává v neregulované „šedé zóně“. Jediným vodítkem je vyjádření České národní banky přímo k bitcoinům z února letošního roku (dostupné zde). Toto vyjádření (jedná se o kvalifikovanou odpověď na dotaz) není právně závazné, ale postup v souladu s ním bude až do přehodnocení postoje ČNB nebo přímo zavedení regulace považován za postup v souladu se zákonem.

Výše popsané služby ve vztahu k virtuálním měnám na první pohled připomínají bankovní služby (vedení účtu, zprostředkovávání plateb, směna). Proto jednou z nejčastějších otázek poskytovatelů i uživatelů služeb v souvislosti s virtuální měnou je, zda musí mít poskytovatelé nějakou formu bankovní licence, případně být registrováni u ČNB. Na toto dává, alespoň při současném stavu legislativy, výše uvedené stanovisko jednoznačnou odpověď.

Zákon o platebním styku

V současné době je dle stanoviska České národní banky virtuální měna pouze „daty evidovanými v určitém protokolu“ a nemá tedy charakter bezhotovostních peněžních prostředků, elektronických peněz ani jiných peněžních prostředků. Nejedná se o tuzemskou ani zahraniční měnu. Z toho vyplývá, že obchodování ani další transakce s virtuálními měnami nepodléhají zákonu o platebním styku (zákon č. 284/2009 Sb.; dále jen „ZPS“). 

V této souvislosti je ovšem nutno podotknout, že současný stav, kdy virtuální měny nejsou oficiálně brány na vědomí, patrně nebude trvat příliš dlouho. V posledních měsících se situací intenzivně zabývá EU, jejíž případnou legislativu bude ČR povinna převzít. V zásadě může dojít ke dvěma situacím:

• virtuální měny budou uznány jako peněžní prostředek;
• virtuální měny budou upraveny zcela samostatně.

Ani s ohledem na možnou regulaci nelze předpokládat významné dopady na směnu virtuální měny za jiné měny, neboť zákon o směnárenské činnosti se týká pouze hotovostních peněz.

Jsou virtuální měny peněžním prostředkem?

Platební služby dle § 3 ZPS zahrnují mimo jiné:

• převod peněžních prostředků, a
• vydávání a správu platebních prostředků.

V současné době tedy (výslovně dle vyjádření ČNB) není vedení účtu ve virtuální měně nebo směna virtuální měně činností, která podléhá regulaci platebních služeb pouze proto, že virtuální měna není peněžním prostředkem.

Virtuální měna může být za peněžní prostředek (nebo jeho specifickou formu) uznána buď novelizací ZPS, zvláštním právním předpisem, nebo i novým stanoviskem ČNB, ve kterém by (oproti současnému stavu) virtuální měny uznala za legální formu peněžního prostředku.

Co když bude virtuální měna uznána za peněžní prostředek?

Pro vedení účtu ve virtuální měně a zasílání virtuální měny na účet zákazníka by v případě uznání virtuální měny a následné regulace byla nutná registrace; pravděpodobně by se poté jednalo o poskytování platebních služeb malého rozsahu dle § 36 odst. 1 ZPS (měsíční objem transakcí v průměru do 3 mil. EUR). Podmínky pro zapsání do registru poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu nejsou v současnosti nijak náročné; žadatel musí:

• mít sídlo v členském státě EU a pobočku v ĆR;
• předložit obchodní plán podložený reálnými ekonomickými propočty;
• zabezpečit ochranu peněžních prostředků, které mu byly svěřeny;
• mít čistý trestní rejstřík ve vztahu k trestným činům proti majetku, hospodářským trestným činům nebo financování terorismu;
• splňovat obecné podmínky provozování živnosti.

Pokud jsou uvedené podmínky splněny, bude žadatel zapsán do registru do jednoho měsíce od podání žádosti. Poskytovatelem může být fyzická i právnická osoba.

Specifická regulace

V současné době není žádná specifická regulace navržena; lze však předpokládat, že by v každém případě došlo k určité formě registrace (u ČNB nebo jiného orgánu) s podmínkami srovnatelnými jako u poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu.

Požadavky pro obchodování s virtuální měnou

Z výše uvedeného vyplývá, že v současné době pro obchodování s virtuální měnou nejsou žádné zvláštní požadavky. Podnikání je tedy možné na základě živnostenského oprávnění, obor činnosti „Zprostředkování obchodu a služeb“, případně „Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků“ a vzhledem k charakteru virtuální měny jako počítačových dat i „Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály“.

Jak již bylo uvedeno, posledních měsících vyjádřila Evropská komise záměr regulovat virtuální měny (konkrétně ve vztahu k bitcoinu). Komise tím reagovala na postoj, který k virtuálním měnám zaujal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA).

EBA monitoruje situaci ohledně virtuálních měn od září roku 2013; po tříměsíčním posuzování vydal varování před užíváním virtuálních měn, a to především z důvodu chybějící regulace. V červenci roku 2014 vydal EBA k virtuálním měnám obsáhlé stanovisko.

V něm EBA doporučuje, aby národní instituce (u nás ČNB) vydaly nařízení, dle kterého by banky a obdobné finanční instituce nesměly provádět jakékoliv finanční operace s virtuálními měnami.

Případná regulace by byla dlouhodobějším procesem; dle EBA by bylo nutné zavést zejména:

• podmínky pro poskytovatele virtuální měny (obdoba podmínek pro poskytovatele finančních služeb);
• kapitálové požadavky;
• systém záruk a vrácení peněz při transakcích s virtuální měnou;
• garance bezpečnosti použitého IT systému;
• systém dohledu.

Proto EBA s ohledem na nejaktuálnější problémy virtuálních měn požaduje alespoň to, aby byly subjekty umožňující přímý převod virtuálních a běžných měn podrobeny požadavkům ve vztahu k předpisům proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Prozatím nejsou tyto subjekty povinnými osobami podle § 2 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Primárním cílem EBA je, aby se poskytovatelé uvedených služeb povinnými osobami stali.

Povinné osoby mají zejména: 

• povinnost identifikovat klienta (nad 1.000,- EUR);
• povinnost provést kontrolu klienta, mj. i ve vztahu k účelu obchodní transakce a zdroji peněžních prostředků (nad 15.000,- EUR);
• není-li možné ani jednu z výše uvedených povinností splnit, nesmí se obchod uskutečnit.

Někteří z poskytovatelů služeb v oblasti virtuálních měn již nicméně vyšší standard zabezpečení dobrovolně dodržují (například v rámci kodexů prevence kriminality).

Závěrem lze shrnout, že virtuální měny mohou i pro české e-shopaře představovat zajímavou alternativu – jednak z hlediska ušetření části nákladů, jednak (alespoň z počátku) jako možnost podílet se na zavádění moderních trendů a získání nových zákazníků z oblasti IT nadšenců. Nové možnosti podnikání se otevírají i poskytovatelům souvisejících služeb. Vždy je ale nutné mít na paměti, že při používání virtuálních měn musí být dodržována zvýšená opatrnost. Poskytovatelé služeb dále musí sledovat aktuální legislativu, aby mohli včas zareagovat na případné zpřísnění podmínek.